O prednáške

Přednáška se zaměří na bližší určení slavného Nietzschova idiomu „lidské, příliš lidské“ a na jeho paradoxní konotace. Má snad naznačit, že se lidskost může, je-li dovedena k jakési „přemíře“, k nějakému „příliš“, obrátit sama proti sobě, že by „excesivní lidskost“ znamenala v konečném důsledku umenšení lidství, či dokonce jeho zánik? Bylo by úsilí být více člověkem překážkou lidství jako takového? A nestojí toto myšlenková figura v pozadí tak zprofanovaného pojmu „nadčlověk“? Východiskem příspěvku bude věta, kterou si dle předmluvy ke stejnojmennému dílu na sobě Nietzsche „vydobyl“ v době přemýšlení o příliš lidském: „Trpící nemá ještě žádné právo na pesimismus.“ K jejímu přesnějšímu uchopení se budu věnovat analýze konceptu ješitnosti (Eitelkeit), o níž Nietzsche říká, že je lidskou „věcí o sobě“. Bylo by možné vystupňováním tohoto bytostně lidského aspektu dosáhnout jeho překonání? Je i pesimismus trpícího sublimovanou verzí ješitnosti? A jaký druh afirmace by byl nezbytný, aby „exces“ nepůsobil destruktivně, nýbrž vyjevil lidství v jasnější podobě? Intencí celého výkladu bude dospět ke specifické antropologii vedené Nietzschovými filosofickými reflexemi.