V desáté knize své Ústavy vykazuje Platón básníky z jím v myšlenkách načrtnuté „nejkrásnější obce“. Tento moment velmi často vedl k domnění, že Platón je jakýmsi nepřítelem umění, někým, kdo umělci opovrhuje natolik, že je úplně vyřadí z obecního života. Při tom se ale odhlíželo od daného kontextu, v němž je ono vyhnání básníků politickou agendou, provedenou za konkrétními účely, a dále se odhlíželo i od toho, že sám Platón je v jistém smyslu umělcem, který píše ve specifické umělecké formě sókratovského dialogu.
Ve své přednášce se budu zabývat tím, proč a v jakém ohledu je Platón umělcem, jestli chce opravdu ostatní umělce vyhánět z obce a pokud ano, jestli k tomu má nějaké objektivní důvody. A jaké máme naopak my důvody se domnívat, že výše popsané proti-umělecké čtení desáté knihy Ústavy není zdaleka dostatečné ke správnému pochopení Platónových tezí o umění?
je český filosof, divadelní režisér, dramaturg, autor a překladatel.
Vystudoval filosofii na Ústavu filosofie a religionistiky na FF UK v Praze a divadelní režii a dramaturgii na Royal Academy of Dramatic Art a Birkbeck College v Londýně. V současnosti je doktorandem na Ústavu filosofie FF Pardubice. Jeho hlavním vědeckým zájmem je antická filosofie a vztahy mezi filosofií a uměním. Částečně se zabývá také etikou a politickou filosofií.