Metafysika, kultura a protipřirozenost (Aleš Novák)

První filosofie neboli meta-fysika tradičně pojednává o neměnných strukturách a určením, která existují o sobě a pro sebe (lat. „a se“, „per se“) navzdory všemu vznikání, proměnlivosti a zanikání, kterými se manifestuje příroda. Proto je metafysika supra-naturální. Kultura je zase souhrnem na přírodě vyvzdorované, umělé lidské činnosti vyrovnávající se s jevovou přírodou, a proto je kultura kontra-naturální, antropomorfní a antropocentrická, a dokonce vytváří v případě člověka jeho druhou, umělou přirozenost. Metafysika a kultura tedy společně sdílejí ten rys, že to nejsou přírodní ani přirozené fenomény, nýbrž transcendují, emendují a substituují jak přírodu, tak přirozenost. Metafysický akt transcendence v základu lidské existence utváří to, co se nazývá svět. Svět je však ryze a výlučně lidský svět a vždy na sebe bere nějakou podobu konkrétní kultury. Kultura tudíž při vší své historické, sociální či ekonomické podmíněnosti vyjadřuje metafysické založení a metafysickou povahu. Kritikové metafysiky a kultury jako např. Nietzsche pak ukazují, že a do jaké míry je kultura residuální podobou toho, co z metafysiky „zbylo“.